Časopis ARS 45 (2012) 2

Roman PRAHL

Bohemians in Prague in the Latter Half of the Nineteenth Century
[Bohémi v Praze ve druhé polovině devatenácteho století]

(Resumé)

S rozvojem mnohostranného fenoménu bohémy v Praze úzce souviselo hnutí domácích výtvarných umělců. Článek nabízí stručný přehled hnutí domácích výtvarných umělců v jejich vztahu k oficiálním institucím umění, tradičním standardům umění a k publiku kupujícímu umění. Základem tohoto hnutí byla už od 30. let 19. století tísnivá hospodářská situace, v níž se trvale ocitala většina absolventů pražské Akademie umění.

Článek sleduje změny pozice výtvarných umělců mezi českým národním obrozením a mezinárodními trendy v kultuře. V Praze bylo ustavení bohémy zpožděné z politických i ekonomických důvodů. Hlavní protějšek bohémy, buržoazní společnost 19. století, se utvářela v česky mluvícím prostředí pomalu. Toto prostředí si nicméně bylo vědomo francouzských kulturních vzorů, včetně bohémství. Úzké spojenectví mezi literáty a výtvarnými umělci rychle rostlo po roce 1860. Opozice českých periodik vůči standardům na kulturní scéně byla zaměřena vůči německy mluvícím institucím umění. Hlavní důvod shody domácích umělců s českým národním obrozením byla přednost dávaná institucemi umění cizím umělcům pocházejícím zejména z německy mluvících zemí.

Snahy místních umělců ze 30. let 19. století a z roku 1848 ustavit jejich formální spolek jako alternativu vůči vládnoucím institucím umění neuspěly. Během 50. let 19. století sledoval neformální kroužek výtvarných umělců koncepty bohémství. To bylo základem pro veřejnou kritiku standardů umělecké scény v 60. letech 19. století. V 70. letech české politické a ekonomické elity začaly výtvarné umění uznávat jako důležitou součást národní sebeprezentace. Od 80. let pomáhalo rozvoji pluralismu na scéně umění v Praze prostředí literátů, žurnalistů a nakladatelů. Formální spolek českých studentů v Mnichově a jeho pokračování v Praze ve 2. polovině 80. let znamenalo další krok ve veřejné akceptaci vážných konceptů bohémství.

Hlavní část článku se soustředí na vliv bohémství a modernismu na pražskou kulturní scénu před rokem 1900 a po něm. Nejlepším příkladem bohémství byla stolní společnost vlivných literátů a malířů činná v 80. a 90. letech. Její členové přenesli prvky bohémství do českých ilustrovaných časopisů určených českým středním vrstvám. Od poloviny 90. let debata v češtině vedla k mnohostranné kritice měnící pražské kulturní standardy. V Praze hlavně spolek Mánes koncem 90. let kritizoval české buržoazní publikum ne-kupující umění.

Počátkem 20. století spolek nacházel spojence na mezinárodní scéně. Začal být také uznáván za partnera jak politickými reprezentacemi, tak českou buržoazní elitou. Nicméně tradice trvale kritického konceptu bohémy se obnovovala. Byla dále rozvinuta v kontextu českého anarchismu, zvláště generací básníků a kreslířů, kteří přišli na scénu kolem roku 1905.